Více

Korupční podobnost nikoli čistě náhodná, spíše špinavě zákonitě shodná

Česká republika není ostrůvek sám o sobě ztracený v moři světové politiky. Je začleněna jak v EU, tak v korupčních vazbách politiků, kontroverzních podnikatelů a lobbistů, protkaných Evropou hustěji, než jsme ochotni si přiznat. Podobnost dění na příklad kolem rakouských korupčních skandálů a českých korupčních skandálů pak není čistě náhodná, ale spíše špinavě nutně a zákonitě shodná.

Ernst Strasser, člen Konzervativní lidové strany a bývalý rakouský ministr vnitra měl nabídnout údajným lobbistům, že za provizi 100 000 eur ročně bude ovlivňovat podle jejich diktátu právní předpisy EU. Mělo se tak dít už v letech 2006 až 2008. Obvinění pro něj přišlo v srpnu loňského roku. V ČR jsme o rok dále a mnoho mílí pozadu. V ČR média fandí tak otevřeně, že čtenáři dobře vědí komu. Investigativní novinařina skomírá na úbytě a nedostatek ochranných mechanismů.

Ernst Strasser byl odhalen díky investigativnímu novináři, který se nedal uplatit, ani umlčet. Politik byl lapen a usvědčen proto, že si naběhl na nachytávku a spěchal na schůzku s britskými investigativními novináři v roli lobbistů. Strasserova obhajoba je samozřejmě postavena na negaci, čili tvrdí, že naopak Strasser chtěl odhalit ony zlovolné lobbisty, které prý měl za americké agenty. Soud neuvěřil a ocenil Strasserovo jednání 4 roky natvrdo.

Strasser není jediným rakouským korupčním skandálem posledních let. V současné době (srpen 2012) totiž v jižní provincii Korutany běželo i trestní stíhání vedené proti několika členům vlády a dalším zainteresovaným stranám kvůli nelegálnímu financování politické strany (FPK) a osobnímu obohacování.

Samozřejmě ani onen nezkorumpovaný novinář není jediným typem novinářů. V opakovaně prokázaných špinavých kšeftech a korupčním jednání figurovaly i vládou financované reklamy, které však měly sloužit především ve prospěch vládní strany. Oním trestně stíhaným projevem pak byly konkrétní titulky a redakční články v novinách, které byly shledány jakožto skrytá reklama pro vládní politiky a jejich zájmy. Jedním ze jmenovaných pak byl kancléř Werner Faymann (SPÖ), který se dobral pašaliku u státní železnice.

Uvedla jsem jen malý střípek od sousedů, ve kterém se ale krutě zrcadlí i fakt, že vládní politici mají páky na média a využívají je ve prospěch svůj, svých ekonomicko-lobbistických skupin a politických stran, jichž jsou příslušníci. Podle událostí posledních dní můžeme však v ČR očekávat prohlášení Nejvyššího soudu, že to je v pořádku, neboť politik má přes média masírovat veřejné mínění.

Pak je ale otazné, jak bude na ČR a na korupci českých vysokých politiků pohlížet zbytek Evropy, kde už se široká veřejnost po zjištění, že v chaosu se nedá kulturně žít a ziskově podnikat, pustila do čištění Augiášových chlívů.

Pokud ČR skutečně není ostrůvek sám o sobě ztracený v moři světové politiky, pak i čeští vysocí politici jako i ti zahraniční vyfasují několikaleté tresty natvrdo. Ta doba se blíží, i když ti zkorumpovaní a vpletení do nepřehledných ekonomicko-politicko-lobbistických sítí stále své vazby a sítě střeží, narychlo střídají figury a zašívají díry a stále ovládají média do té míry, že v nich zabírají přemíru časoprostoru, v němž přicházejí veřejnosti vykládat své názory na to, do čeho jim česká veřejnost nemá co strkat nos.

Dobrou zprávou by snad mohlo být alespoň to, že přicházejí stále nervóznější, agresivnější a rádi se před kamerou nechají střídat jiným komplicem. Ještě lepší zprávou bude, až i česká média změní téma a namísto vysílání a opisování „předsmrtných“ křečí potrefených korupčníků naopak poukáží na to, kam ještě by veřejnost mohla svůj zvědavý nos strčit.

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+