Více

Znovu o playbacku v televizi

Naprosto rozumný požadavek, aby se v televizi zpívalo živě a nepoužíval se playback a to zejména v hudebních soutěžích či při přenosech typu Český slavík, kde se předávají hudební ceny, má i svou opačnou stranu mince: musí se to umět, musí pro to být technické podmínky a musí to stát víc peněz. A také se musí víc zkoušet, takže potřebujete víc času. Kromě toho potřebujete i nějakou doprovodnou kapelu (pokud nepoužijete nahraného hudebního podkladu – tzv. halfplayback). A když ji máte, musíte nechat písničky přearanžovat, rozepsat noty a to stojí další peníze.

Playback se v televizi většinou používá když: zpěvák neumí příliš zpívat a pracně své písničky natáčí ve studiu, kde jeho nedostatky vylepšuje milosrdná technika (mnozí zpěváci této kategorie playback používají i na koncertech), nebo vystoupení je spojeno s náročným tanečním číslem a zpěvák by jen s obtížemi oba výkony dokázal spojit, dále se playback používá, pokud není možné zajistit odpovídající technické podmínky pro živé vystoupení anebo z finančních důvodů. Kromě toho, pokud jde o známou písničku, divák ji chce slyšet tak, jak ji zná. Jistě chápete, že mnohahodinovou práci ve studiu, kdy je každý nástroj i zpěv natáčen do jiné zvukové stopy, pak doplněn různými efekty a složitě a pracně míchán do výsledného tvaru, stěží nahradíte jakýmkoliv živým vystoupením. Navíc, pokud se vám na pódiu střídá více umělců a každý vyžaduje jiné podmínky, aby jeho vystoupení bylo dobré, jste na hranici technických možností. Už jen špatné odposlechy či nepoměr mezi hlasitostí doprovodné kapely a zpěváka, může účinkující rozhodit a způsobit horší výkon.

Technika udělala velký pokrok od roku 1877, kdy Thomas Alva Edison vyslovil do „phonographu“ svou slavnou větu: „Mary had a little lamb,“ která se nedochovala, takže ji Edison pro historii nahrál o pár let později znovu. Už to byl vlastně malý nahrávací podvůdek. Dnes vám technika doladí mírně falešný zpěv, takže zpíváte vlastně velice čistě, umí napodobovat nejrůznější nástroje a hrát v různých stylech (včetně zakomponovaných drobných lidských chybiček, aby to nebylo sterilně dokonalé). Jeden člověk u počítače dokáže nahradit celý symfonický orchestr. Návrat k živému a spontánnímu hraní je proto velmi potřebný a užitečný. Ovšem jiný vjem má divák v sále a jiný divák u televize. V sále odpustíte různé chybičky, protože má na vás vliv atmosféra vystoupení. Televize to jen zachytí a přes jakýsi filtr přecedí na obrazovku, a pokud tam nějaké chyby jsou, pak je divák u televize vnímá mnohem intenzivněji.

Byla by chyba nevyužívat vymožeností techniky, jen se to nesmí přehánět. Jeden známý mého známého se chlubil špičkovým přehrávacím zařízením. Zvuk byl dokonalý a byl požitek poslouchat přehrávanou skladbu. A tak můj známý povídá: ten klarinet tam zní opravdu moc krásně. A známý mého známého se zeptal: Jaký klarinet? Tak k čemu mu ta HIFI technika byla, když nepoznal ve skladbě klarinet! A proto běžný televizní divák, který zodpovídá za sledovanost pořadu, většinou o živé hraní nestojí a stačí mu playback. A na potřeby náročnějšího diváka komerční televize většinou kašlou. Z tohoto důvodu hraní naživo na letošních Slavících bylo pro mne milým překvapením, ale nevěřím, že by to běžný televizní divák ocenil. Spíš druhý den říkal, že to bylo nějaké divné, protože neslyšel to, na co je zvyklý. Ale oceňme, že se komerční televize jednou zachovala zcela nekomerčně. Jen by měla do přenosu v takovém případě dát víc peněz a vytvořit tak podmínky, aby živé vystoupení mohlo být opravdu kvalitní, když už to chce dělat. Navíc prostředí Smetanova divadla není pro živou produkci tohoto typu příliš ideálním prostorem.

Na závěr bych připomenul snad nejslavnější playbackový podvod v historii. Došlo k němu na zahajovacím ceremoniálu LOH v Pekingu. Devítiletá Lin Miao-kche  okouzlila svým zjevem a zpěvem milióny televizních diváků po celém světě. Pak se provalilo, že jen otevírala ústa na nahrávku sedmileté Jang Pchej-i, která nemohla zpívat kvůli nesplnění “vzhledové normy”.

V nahrávacích studiích si někdy pomáhají podobným způsobem. Pro méně kvalitní zpěvačku připraví hudební podklad s nazpívanou písní od neznámé, ale hlasově kvalitní sboristky a začínající hvězda zpívá unisono s ní. Tím z méně dobré zpěvačky dostanete lepší výkon, a aby výsledek byl dobrý, oba hlasy se smíchají. Po přidání efektů nikdo nic nepozná. A máte další playbackovou zpěvačku na startu. Poznáte ji podle toho, že se bude na sto honů vyhýbat živému zpívání a nikdy ji nepotkáte na prknech muzikálových divadel. A kde jsou ty doby, kdy se gramofonové desky točily do vosku. Nahrávala celá kapela i se zpěvákem, a když to někdo zkazil, vosk se vyhladil a nahrávalo se znovu. A dodnes máme ty nahrávky rádi.

bundaboy
bundaboy (neregistrovaný) 81.92.150.---
7. 12. 2009 13:08 Nový

Nevim jak u nas, ale v zahranici

Nevim jak u nas, ale v zahranici, kdyz se poradaji takove vyrocni ceny, tak je uplne normalni, ze si muzikanti pripravi neco specialniho. Treba mash-up s jinym zpevakem/kapelou, pripadne si svou skladbu upravi pro dany vecer. Viz napriklad predminuly Andelsky vecer, kde napr. Aneta zpivala s Hradistanem. Kvuli takovym vecem je to taky zajimave sledovat. Ne jak se to deje v drtive vetsine u nas, kde vystoupi na playback kazdy Franta z horni dolni a odtajtrlikuje nudnou albovou verzi.

Sice chapu, ze pro Vase byvale estrady se zive hrani nehodilo, ale u tech Slaviku, Andelu a dalsich cen to opravdu vyzaduju. Kdo by napriklad dostal cenu "nejlepsi zpevak" a pote tam na playback jen tak jak kapr otviral pusu, je pro me totalni amater a cena v jeho sbirce nema co delat.

Ivan Rössler
Ivan Rössler (neregistrovaný) 193.179.166.---
7. 12. 2009 13:22 Nový

Pro moje bývalé estrády se to opravdu nehodilo

Pro moje bývalé estrády se to opravdu nehodilo, ale jinak máte pravdu. Živé hraní nadšeně schvaluji, ale pokud jste četl můj článek pozorně, jenom jsem si dovolil poznamenat, že pro živé hraní musí být podmínky, což ve Státní opeře nejsou (pokud se bavíme o Slavíkovi), Kabáti tam například odmítli hrát na živo. Při živém hraní potřebujete v sále nejméně dvě zvukové pracoviště, dobře smíchaný zvuk jak pro sál, tak pro přenosový vůz. Kdybyste šel okolo, tak byste zjistil, že zvuk ze Slavíka se míchal velmi podivně. Živé hraní ano, ale musí se to umět. Nejen zpívat, ale i zaznamenat nebo přenášet.

Rzehulka
Rzehulka (neregistrovaný) 89.29.80.---
7. 12. 2009 14:43 Nový

Nesouhlasím 100% zastánce živé hudby

Nesouhlasím 100% zastánce živé hudby, vždy se velice rád podívám jak je daná písnička interpreta pojatá, je to opravdu zpestření té dané písně, protože když jí slyšíte kdekoliv po 100., tak jste rádi, že jí můžete vyslechnout v jiném znění a někdy se toto nové znění poslouchá lépe než originál. Jinak k tomu playpacku, to rovnou můžete říct, že bude zpívat např. Lucie Bíla, pustíte písmičku a ukážete jen fotky, tak ušetříte ještě víc a výjde to nastejno, než tam trapně otevírat pusu a ještě se přitom do textu nestrefit.

Jakub
Jakub (neregistrovaný) 88.146.83.---
7. 12. 2009 16:53 Nový

Kvalitních zvukařů, kteří dokáží odmixovat přenos je opravdu málo

Kvalitních zvukařů, kteří dokáží odmixovat přenos je opravdu málo, ale i když je výsledek horší než by mohl být nemyslím že by většina diváků cokoli poznala. Lidé jsou totiž v zásadě slepí a hluší. Pokud by nebyli vadil by jim i domixovaný potlesk, či smích u řady estrád. I tam zvukařova ruka nejednou ujela a předtočná reakce nebyla zrovna věrohodná, ale valnou většinu diváků ani náznakem nenapadlo, že by televize sáhla k nějakému "podvůdku".

Ivan Rössler
Ivan Rössler (neregistrovaný) 94.113.8.---
8. 12. 2009 6:05 Nový

Ad 3 a 4

Ad 3 a 4: Playback, stejně jako postsynchron ve filmu, je cesta k lepšímu zvuku. Divil byste se, kolik předtočených věcí slyšíte i na tzv. živých koncertech. Kolik zpěváků si pomáhá i plným playbackem a předstírá, že to je "jen" halfplayback. A pozná to málokdo. Tak můžete být stokrát zastáncem stoprocentně živé hudby, ale pokud nejde výlučně o hudbu akustickou, máte malou šanci to poznat. Kdybyste měl šanci jít blíž, viděl byste nezapojené kabely od kláves či od elektrické kytary. Nejde totiž jen o zpěváky, ale i o hudebníky. Kdysi jsme točili jeden pořad, kde byla "živá" kapela. Ta ve skutečnosti s kvalitními hudebníky hudbu natočila ve studiu a v "obraze" pak byli levnější studenti konzervatoře, kteří "hráli". Nepoznal to u televize stoprocentně nikdo.

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+