Více

15 – 54

To je číselné rozpětí, při kterém se pracovníkům všech televizí tají dech. V tomto věkovém rozmezí si totiž dělí reklamní koláč. Když si totiž představíte počet všech obyvatel a odečtete mladší patnácti a starší padesáti čtyř, dostanete nedosažitelný stoprocentní „rating“. Nikdy se však nedívají všichni a tak společný „rating“ všech televizí může tvořit například něco kolem padesáti procent obyvatel, kteří se v danou chvíli na televizi dívají. Ale může jich být i méně. Třeba v noci se může dívat i půl procenta. Na tom vcelku nezáleží. „Rating“ je vždycky celý koláč, někdy větší a někdy menší. A teď jde o to, jakou část, jaký podíl („share“) si jednotlivé televize ukousnou. Součet všech „sharů“ při libovolném součtu všech „ratingů“ je vždycky sto, i kdyby se dívalo jen pět lidí.

Televize, která má trvale nejvyšší share si může říkat „market leader“ a určuje cenu reklamy. Aby se cena reklamy dobře počítala, přepočítává se na body „points“ (ratingový bod znamená jedno vystavení reklamního spotu jednomu procentu cílové skupiny: Dospělí 15 – 54) a zadavatel reklamy platí za tyto body (CPP – Cost per point). Cena tohoto bodu stála loni 29 600 Kč, letos klesla na 22 500 Kč (TV NOVA). Samozřejmě to je cena základní (počítá se za třiceti vteřinový spot v prime time v tzv. medium season, tj, březen-červen a září-prosinec) a mění se podle sezóny, anebo zda jde o pořad vysílaný v hlavním vysílacím čase (prime time) anebo mimo něj (off prime time). Tohle všechno jsou známé věci a já je opakuji jen pro pořádek.

Cílem mých úvah je totiž něco jiného: proč 15 – 54? Proč ne 15 – 55 nebo 14 – 57? Anebo 17 – 60? Všechny tyto varianty mají společného jmenovatele: jde o lidi, kteří jsou (zejména v té horní hranici) ekonomicky činní. Dokonce lidé 54 – důchod jsou vesměs na vrcholu své kariéry a jsou mnohem zámožnější, než nešťastný čtyřicátník, který ztratil práci a jako nezaměstnaný ze zoufalství kouká na televizi skoro na všechno a tak zvyšuje v kýžené cílovce jak „rating“, tak i „share“.

Hledal jsem odpověď na internetu. Na jednom chatu generální ředitel Petr Dvořák se oháněl argumentem, že tuto cílovku chtějí reklamní agentury. Ale proč by ji chtěli? Vím, že řada zadavatelů reklamy nehledá všechny diváky v dané cílovce. K čemu by byla reklama na prášky na praní patnáctiletému chlapci či čtyřicetiletému muži? A může si dvacetiletá dívka koupit nové auto? A co reklamy na umělý chrup? Nebo reklama na léky na prostatu? Ty jdou zcela mimo cílovku, na kterou se vztahuje cena reklamy. Zdá se, že úspěšný zadavatel si musí položit otázku, jaká je jeho cílová skupina. Někde jsem četl, že některé americké televize se orientují na seniory. Mají čas a peníze, rádi se baví a nakupují. U nás ještě přežívá představa důchodkyně v šátku, která si podupává při zvuků dechovky. Ale v pětapadesáti? Vždyť v době jejího narození se už hrál rock and roll!

Nicméně všechny české televize se programově pachtí za diváky v rozmezí 15 – 54 a co je mimo, je nezajímavé. Je to moc staré, slyší tvůrci od televizních dramaturgů. Je to mimo naši cílovou skupinu. Ale otázka, proč tou horní hranicí je věk 54 let, tady zůstává a musím se přiznat, že jediná odpověď, která mne napadá je, že to je pro některou televizi výhodné. Pokud je odpověď jiná a někdo ví, jaká, rád si ji poslechnu.

Malata
Malata (neregistrovaný) 147.32.80.---
25. 1. 2010 12:16 Nový

Zrejme z to muze rozdeleni tech veku po zhruba deseti letech od

Zrejme z to muze rozdeleni tech veku po zhruba deseti letech od chvile kdy se z cloveka cilene sleduje TV.Tak asi vzniklo rozdeleni: 5-14, 15-24, 25-34, 35-44, 45- 54, 55-64 atd... a proste jednou nekdo potreboval sirsi skupinu dospelych a protoze duchod je nekdy od +- 60. roku tak vypadla cela skupina 55-64 a bum jsme tam kde jsme.

Sledujte DigiZone.cz

Facebook Google+